Články

Lovecký speciál

Jak na navádění na dva kusy

Je spousta lidí, kteří se k lovečině dostanou úplnou náhodou. Často je to příběh o tom, když z původně zamýšleného využití retrívra jako společníka načichnou ke kouzlu tréninků využití jejich vloh - složí své první OVVR a vrhnou se třeba na svou první zkoušku z lovecké upotřebitelnosti, což u retrívrů bývají zpravidla PZ (podzimní zkoušky) a SZVP (speciální zkouška z vodní práce). Tato cesta je možná a často i velmi úspěšná. Nicméně při postupování k náročnějším disciplínám, které jsou součástí například vrcholových loveckých zkoušek, jim tyto “základy” přestanou stačit. My jeden z důvodů považujeme například to, že se základy tréninkové pyramidy stavěly tak nějak “od špičky” namísto toho, aby byla základna postavena pěkně ze široka. 

 U výše zmíněných základních loveckých zkoušek si dobře připravený vůdce i pes vystačí s povelem pro dohledávku/vyhledávání, povelem pro aport a povelem pro nasazení psa na vlečku. Ti zapálení, kteří však mají ambice jít dál, tady naráží na jistou výcvikovou bariéru, a to jak zdárně vyslat psa na dva kusy na suchu a ještě horší variantu na vodě. S takto postavenými disciplínami se setkáte  na SZR (Speciální zkoušce retrieverů), ZPR (Zkouška přinášení retrieverů, VZPR (Všestranné zkoušky přinášení retrieverů) či dokonce na Field trialu, kde je nutné mnohé věci uplatnit prakticky dle situace. Tyto vysoké mety lovečiny obsahují navádění na kusy, které pes neviděl pokládat (tedy blindy), nebo kombinace blindu s rušivým odhozeným aportem, přičemž první musí být přinesen aport, který nebyl vidět padat.

Ano, mnozí vůdci si poradí pevných základů pyramidy i při vrcholové zkoušce, ale ruku na srdce, u kolika z nich to pes umí natolik dobře, že je vlastně jedno, na který kus půjde, protože v jakékoliv situaci dokáže vůdce svého psa zastavit a třeba i na jeden povel přesměrovat ke správnému kusu bez ohledu na to, zda se jedná o vodu či souš. Tento článek vznikl jako další osvěta toho, jak lze trénovat svého retrívra univerzálně a velmi ovladatelně zdatného. 

Co nám říkají zkušební řády

Abychom situaci lépe nastínily, vyjmenujeme disciplíny ze zkušebního řádu, kde bude užitečné mít u psa upevněné vyslání na kus/kusy, abychom na to mohli navázat tím, jak lze k tomu přistupovat včetně řešení tréninkových komplikací. 

Dvojitý aport v terénu (zkouší se na SZR)

Zkouší se stejně jako jednoduchý Aport v terénu, avšak na 2 kusy, které s místem vypouštění psa svírají přibližně úhel 90°. Zkouší se v terénu, který má odhozenou zvěř zakrývat. Používá se pernatá zvěř. Pes sedí nebo stojí volně vedle vůdce. Současně s výstřelem je asi 60 kroků před psem vyhozen do výšky první kus zvěře a krátce poté druhý kus zvěře tak, aby zapadl do vyšší krytiny. Střelec pro každý kus stojí vždy vedle rozhodčího nebo pomocníka, který vyhazuje zvěř. Pes s vůdcem pozorují vyhození zvěře. Pes musí zůstat klidný a pozorný, může se spolu s vůdcem natáčet ve směru aportu. Na pokyn rozhodčího, vyšle vůdce psa pro zvěř. Pes si má zapamatovat místo dopadu obou kusů, nejkratší cestou běžet pro zvěř a v podrostu ji dohledat. Použití nosu se vždy cení. Každý přinesený kus se hodnotí zvlášť.

Navádění na 2 ks pernaté

Tato úloha se zkouší na ZPR, VZPR a SZR, kde má prověřit vysokou úroveň výcviku a ovladatelnosti předváděných retrieverů. Tato úloha se provádí v poli nebo na louce s porostem, který zakrývá pohozenou pernatou. V terénu se připraví pomyslný trojúhelník o straně 60 kroků. Rohy jsou vyznačeny vhodnými přírodními nebo přinesenými markantami. Disciplína se provádí po větru nebo s bočním větrem. Podle směru větru se před disciplínou stanoví místo pro vypuštění psa a místa pro odhození zvěře. Zvěř je vhozena z protilehlých rohů směrem na vypouštěcí bod, aby tím byla umožněna vůdci dostatečná orientace v prostoru. Zkoušený pes nesmí pohození zvěře sledovat. Vůdce musí rozhodčím předem sdělit, který kus přinese pes jako první. Vůdce vypustí psa a zůstane stát. Psa může navádět viditelnými nebo slyšitelnými povely. Když pes dorazí do prostoru aportu, dostává povel k hledání. Každý kus se známkuje zvlášť. Přinášení se hodnotí pomocnými známkami.

Navádění na 2 kachny na hluboké vodě 

Retriever musí dokázat, že umí z vodní hladiny přinášet střelenou vodní zvěř a je při tom dobře ovladatelný. Rozhodčí nejprve vhodí na zrcadlo vodní hladiny první kachnu („A“) tak, aby to pes neviděl. Již v přítomnosti psa, který sedí u zrcadla a je již zkoušen, vhodí rozhodčí s výstřelem na zrcadlo druhou kachnu („B“) tak, aby oba kusy spolu s místem pro vypouštění psa svíraly přibližně úhel 90 stupňů. Na pokyn rozhodčího je pes vyslán k přinášení. Na SZVP a VZPR si pořadí donesení kachen zvolí vůdce, na ZPR a SZR musí pes donést nejdříve první kachnu („A“). Donesení kachen v opačném pořadí je hodnoceno sníženou známkou. Pes má plavat nejkratší cestou ke kusu. Známku lze snížit za špatnou ovladatelnost a hledání v jiném směru. Pes smí být ovládán jemnými povely, aniž by to mělo vliv na známku za předpokladu, že na každý vydaný povel správně zareaguje. Přinesený kus má pes správně odevzdat.

Navádění na 1 ks srstnaté v lese (zkouší se na SZR) 

Tato úloha se provádí ve vysokém lese s porostem, který zakrývá pohozenou srstnatou zvěř. V terénu je vyznačena vhodná markanta. Zvěř je vhozena tak, aby markanta umožnila vůdci dostatečnou orientaci v prostoru. Zkoušený pes nesmí pohození zvěře sledovat. Vůdci místo dopadu s vysokou přesností popíše rozhodčí. Před vysláním psa střelec, který stojí v blízkosti kusu (cca 20 kroků stranou od kusu, 50 kroků od vůdce a psa) směrem ke zvěři vystřelí. Poté vůdce na povel vypustí psa cca ze vzdálenosti 50 kroků a zůstane stát. Psa může navádět viditelnými nebo slyšitelnými povely. Je žádoucí, aby pes běžel pokud možno přímo ve směru, v co nejmenším okruhu tak, aby nerušil další živou zvěř. Pro přinesení aportu je nutno používat prvky navádění. Když pes dorazí do prostoru aportu, dostává povel k hledání. Těchto povelů bývá i více. Bylo by chybou tyto povely posuzovat jako další povely k aportu a snižovat za ně známku. Rozhodčí musí vzít v úvahu obtížnost terénu. Přinesení se hodnotí pomocnou známkou do přinášení. 

zdroj: Soutěžní řád ČMKJ pro klubové zkoušky a soutěže

Základem úspěchu je příprava

Způsobů, jak připravit dobře psa na spolehlivé navádění na dva kusy je více, my zmíníme jeden z našich návodů, který máme ověřený na mnoha psech. Je třeba však zmínit, že je to jen nástin postupu, protože v reálné praxi je skvělé mít připraveny i nástroje/dovednosti jako stopka či handling, které nám při nesprávném provádění na zkoušce pomohou zachránit situaci. 

Memory jako dobře položený kámen v základech

Základem řešení možných problémů a komplikací při výše zmíněných disciplínách je budování sebejistoty při jednoduchém vysílání na ať už umělý aport či zvěř, kterou pes viděl pokládat. V tomto případě pes nepřináší aport hned, ale například až po vzdálení se z místa v linii aportu či dokonce z jiného místa (tzv. memory). Postupným odcházením od aportu až do vzdálenějšího místa může být vzdálenost prodlužována až do vzdálenosti 60 kroků, ale klidně i dále. Pokud pes nemá problém se zaměňováním aportu, může být na pevné memory místo položeno i více aportů.

Pokud pes zvládá vyslání na jednoduché memory, může být do tréninku přidán i druhý aport. Postupujeme však od lehčího úkolu po těžší.  Psa nejprve naučíme vysílat na úhel 180° a až po bezvadném zvládnutí může být postupně úhel mezi aporty zužován až na potřebných 90°. 

Situace, kdy potřebujeme psa naučit navést psa na vodě na kus, který neviděl padat je ještě těžší, už jen z toho důvodu, že retrívři od přírody milují vodu a mají zde větší problém s ovladatelností i v návaznosti na psychické rozpoložení. Proto platí pravidlo, že první nacvičíme vysílání na aporty na suchu a teprve poté postupujeme od lehčích po složitější situace u vody. Pokud už pes zvládá vysílání na dva kusy na 90° na suchu, můžeme postoupit k tréninku na vodě.

Postup budeme opakovat jako v začátcích na suchu. První trénujeme aporty na 180°. Tedy si připravíme odložený aport na souši, poté otočíme k vodě a odhodíme aport do vody od které se otočíme zpět o 180° a pošleme první psa na aport na suchu. Když pes situaci zvládá, můžeme zužovat úhel i u vody. Prakticky je postupováno tak, že se aport ze souše postupně přenáší ve velkém úhlu i do vody. Ideálně, pokud je pes zvyklý, že chodí pro padlý aport na hladinu jako poslední. Vytváří se tak zvyk, že je normální nechat hozený aport ležet a nejdříve si zajít pro ten první padlý.

Příklady řešení komplikací na výše zmíněných disciplínách

 Pes zpomaluje a dohledává dříve než by měl - Pokud pes zpomaluje nebo začne dohledávat dříve než u kusu, většinou je to jeho mentálním vzdálenostním limitem. Je třeba se v tréninku vrátit na kratší vzdálenost a tu zvyšovat postupně. Vždy je dobré psa vyslat znova z místa, kde začal dohledávat nebo v krátké vzdálenosti za tímto místem.

Pes vybíhá na gesto ruky - Toto chování souvisí jednak s klidy psa, ale často také s chováním vůdce. Někteří vůdci mají zlozvyk vysílat psa formou mávání paže - čili na gesto, ne na slovní povel. S tímto zlozvykem bohužel souvisí i to, že se psi rozebíhají nesoustředěně jiným nežádoucím směrem a dělá jim problém jakékoliv rušení. 

Toto chování odbouráme tak, že načas budeme psa přidržovat na jistící šňůrce a vyklidníme naši paži do klidného natažení bez máchání. Ve chvíli, kdy pes sedí/stojí a ukazujeme mu do směru vyslání rukou, podporujeme jej pomocnými povely pro setrvání v poloze a chválíme ve správný moment, kdy je statický a vodítko není napjaté a zároveň koukám správným směrem. Psa naučíme čekat na vyslání na slovní povel. Paže zůstane vždy natažená ve směru vysílání až to chvíle, dokud po vyslání ocas psa nemine paži.

Pes se stahuje na rušivý aport - Pokud nám pes vyrazil do nesprávného směru, vždy mu dáme zákazový povel a následně jej zavoláme zpět. Nicméně většinou nám však psi dávají vizuální signály o jejich úmyslech ještě před vyběhnutím. Pokud vidíte, že je pes stále natočený do špatného směru nebo se tam dívá, je třeba jít blíže k požadovanému místu, dokud se pes při ukázání rukou nezaměři do vámi zvoleného směru. Pokud byl rušivý aport marking, další cvičení postavte na memory nebo zvětšete úhly od markingu.

Pes se na nás otáčí, zamrzá - Obvykle se s takovým chováním setkáváme u psů, kteří jsou nejistí nebo jsou zvyklí být často naváděni handlováním. Pro odbourání tohoto chování je třeba stavět jasné úlohy, na čas omezit úzké úhly a psovi v zamrznutí nepomáhat žádným doplňujícím povelem. 

Řešení možných problémů a nákresy byly vyňaty z knihy Trénink s retrívrem - Inspirace pro budování základů, která bude skvělým pomocníkem pro trénink linií a navádění na dva kusy zvěře na loveckých zkouškách. V této publikaci naleznete podrobnější návody s nákresy a videi.

Článek byl pro vás připraven www.treninksretrivrem.cz. Jeho šíření je možné pouze s uvedením zdroje. 

Trialový labrador

Milovaný i kontroverzní

Tento článek vznikl jako reakce na vzpomínku týkající se článku vydaného před pár lety v jednom psím časopise, kde pisatelka uvedla v portrétu plemene Labradorského retrívra, že žádná trialová linie labradora neexistuje a jedná se pouze o rachitické a špatně stavěné labradory. Ať je to jak je to, nelze popřít fakt, že v posledních letech popularita “field trialových retrívrů” v ČR vzrostla.  Domníváme se, že byť tvoří významnou minoritu, zaslouží si objasnit o co se vlastně jedná, včetně vzniku a mýtů kolem nich.   

Pojďme nahlédnout krátce do historie

Pro celkový kontext toho, proč dochází k dělení jednoho plemene ve dva pojmy, nejčastěji “výstavní” a “pracovní”, musíme se vrátit o desítky let zpět, kdy začaly být populární výstavy psů. Rozmach dělení na pracovní a výstavní varianty plemen začal být viditelný až v druhé polovině 20. století, kdy u pracovních psů, jako jsou němečtí ovčáci, setři, border kolie, labradorští a zlatí retrívři, kokršpanělé a špringršpanělé, ale také například husky nebo chrti začaly být viditelné rozdíly mezi psy šlechtěnými pro práci/výkon a na vzhled. Exteriér byl často odrazem preferencí chovatelů a rozhodčích exteriérů.  

V případě labradorů lze říci, že se jedná o poměrně mladé plemeno. St. John’s Water Dogs dovážení na přelomu 18. - 19. stol z Newfoundlandu, kteří vynikali jako pracovní rybářtí psi, (vytahovali vlasce, sítě a dokonce i omráčené ryby z bouřlivých, chladných moří), byli cíleně kříženi tzv. anglickými gamekeepers (správci honitby myslivci) s dalšími loveckými plemeny pro zdokonalení jejich výkonnosti, ovladatelnosti, nosu a aportovacích schopností. 

St. John’s Water Dogs

Poté zákaz dovozu těchto psů do Anglie způsobil, že začali šlechtit různé varianty retrívrů. První labradoři byli na field trialech předvedení na konci 19. století, kde začali silně konkurovat tehdy populárnějším flat coated retrívrům. Od té doby na těchto vrcholových soutěžích dominují. Poslední dual champion, tedy pes, který se stal britským šampionem krásy i field trial šampionem, byl Dual Ch Knaith Banjo nar. 1946 (edit, DC Hiwood Shadow, nar. 1979 byl poslední AKC dula Ch).

Jen pro zajímavost, nejprestižnější britskou soutěž IGL (třídenní field trial, na který se musí účastníci nominovat) velmi podporuje britská královská rodina. Královna Alžběta ll dokonce několikrát předávala osobně cenu vítězi. Nejen, že byla patronem The Labrador retriever club, byla také členem. Chov trialových labradorů v Sandringhamu založil už její dědeček Jiří V v roce 1911.

Pracovní linie vs. trialová

Pracovním psem můžeme v podstatě označit každého jedince, který je aktivně využíván v lovecké praxi. Ale také toho, který je jakkoliv aktivně využíván i v jiných oblastech, jako je záchranářství či v různých sportech. Takoví psi mohou pocházet z jakékoliv linie, tedy i z tzv.  “show/výstavní linie”. 

Označení “trialový labrador”, “Field trialová linie”, či “pracovní linie labradora” se však označují psi, kteří se zejména liší lehčí stavbou těla a pracovními predispozicemi.  Poznáme je však především podle rodokmenu, kde oni sami či jejich předci mají titul FTCH, int. FTCH (Field trial Champion), FTW (Field trial Winner), tedy uspěli na úrovni nejvyšších vrcholových soutěží, kde jejich pracovní schopnosti a skvělá ovladatelnost byla ověřována na zvěři. Od těchto titulů také vzniklo slangové označení trialák, trialový labrador, working labrador atd.

fena z českého chovu během Field trialu

Anglický a Americký labrador

Stále častěji se začíná používat i nový pojem “americký labrador”. Kde se výraz “americký labrador” vzal? Do Ameriky se postupně začaly dostávat obě linie labradorů, tedy show i trial. V této návaznosti došlo k úpravě amerických standardů, které se od zěmě původu liší a také podmínek pro chov. Američané začali tyto dvě linie dělit na typ Anglický labrador a Americký labrador. Jedná se ale stále jo jedno plemeno. Americkým labradorem je myšlena pracovní varianta labradora, která u nás označována jako “trialák” a anglickým typem je myšlena “výstavní varianta”. 

Poznámka k obrázku: Labrador retriever podle standardu AKC (Kanada, USA). Zdroj - sociální média.

K americkým trialovým liniím je třeba dodat, že se liší od evropských vzhledem i povahou. Američtí labradoři jsou vyšší, mají užší, ale masitou hlavu a zároveň jsou temperamentí s vysokým drivem a tvrdou povahou. Toto způsobily nároky chovatelů na jiný způsob výcviku a lovu. V posledních letech je však zaznamenán zvýšený počet importů původních trialových psů z Anglie, Irska, ale i od nás z kontinentální Evropy.

Začátky chovu trialových labradorů v ČR

Abychom se dostali k prvním uchovněným jedincům a úspěšně odchovaným vrhům, je třeba se vrátit do roku 1970, kdy k nám byli importováni první jedinci, kteří měli tvořit první chov labradorů v ČR. Proč to zmiňujeme? Tito psi byli z linie matky trialoví. 

Měli podpořit práci v bažantnicích, kde si zkušený zahraniční návštěvník všiml velkého množství nedohledaných kusů pernaté zvěře. Tehdy byli doporučeni labradorští retrívři jako efektivní pomocníci pro dohledávku. Tři psi a tři feny importovaní z Anglie v majetku Státních lesů byli rozděleni do Lesních závodů. 

První vrh vznikl ze spojení Sandylands Marcus a Julie of Palgrave v ch.s. z Pomoraví. Chov labradorů v ch.s. z Pomoraví byl ukončen 6 úspěšnými vrhy. V rodokmenech dnešních českých psů můžeme tyto jedince ještě vystopovat. Dále byli do ČR importováni jedinci s výstavní krví, kteří získali na popularitě. Tím chov trialových labradorů na čas uhasl.

Sandylands Marcus                                                                                                                                                      Julie of Palgrave

Zdroj: https://web.archive.org/web/20200219113609/http://retriver.cz/chovpsi/vrhy_pocat_chovu.htm

Nynější český chov trialových labradorů započal až v roce 2010  a byl postaven na importech jedinců z Rakouska, Anglie a Maďarska. V současné době zde aktivně působí několik chovatelských stanic, které se chovu trialových linií věnují. Všechny vrhy byly zatím kombinací importovaných jedinců či prvních odchovaných fen českých chovatelských stanic se zahraničními field trial krycími psy. Současně se sem importují další jedinci z okolních zemí, ale i např. ze Skandinávie, Itálie, Anglie a Irska.

Uchovnění “trial labradora”

Podmínky uchovnění trialového labradora nejsou snadné právě kvůli odlišného vzhledu. Psi, které můžeme označit “klasickými/výstavními” či “trialovými” jsou jedním plemenem a musí v ČR projít stejnými podmínkami pro chov. Každá země má však tyto podmínky jiné. Proto se např. v zemi původu labradora, v Anglii, tyto dvě linie od sebe vzhledově dost vzdálili. Proč? Protože podmínky pro chov v Anglii to umožnily.

U nás zaštiťují chov retrívrů dva chovatelské kluby - Klub chovatelů loveckých slídičů (KCHLS) a Retriever klub (RK). Tyto dva kluby mají podobné chovné podmínky:

• Absolvování dvou výstav, z toho jedna musí být klubová či speciální se zadáním titulu CAC (nestačí oblastní klubová výstava) pořádaná RK CZ nebo KCHLS. Ocenění musí být min. 2x VD. Druhá výstava potřebná pro chovnost může být jakákoliv národní, mezinárodní, klubová, speciální, oblastní či oblastní klubová nebo krajská.
• OVVR nebo jakákoliv lovecká zkouška či soutěž s přezkoušením přinášení.
• DKK A/A až C/C, DLK pouze vyhodnotit, výsledek neovlivňuje chovnost
• Zuby: smí chybět zuby kromě řezáků a špičáků. 
• Doporučená výška: psi: 56-57cm, feny: 54-56cm 

Doporučené zdravotní testy: 

OCD - dysplazie ramen

PRA (Progresivní atrofie sítnice) – aspoň jeden z rodičů by měl být testován jako prcd – PRA clear/čistý

EIC (Exercise induced collapse) – aspoň jeden z rodičů by měl být testován jako EIC  clear/čistý

HNPK  (Hereditary nasal parakeratosis) – aspoň jeden z rodičů by měl být testován jako HNPK clear/čistý

CNM (Centonukleární myopathie), totéž co HMLR (Hereditary myopathy of Labrador retrievers) – týká se zejména trialových linií, aspoň jeden z rodičů by měl být testován jako CNM clear/čistý

SD – 2 (Skeletal dwarfismus) – týká se zejména trialových linií

Lze tedy konstatovat, že výstavy pro uchovnění trialového labradora jsou tou nejtěžší částí cesty k uchovnění. Protože dále se už liší pouze nutností širší matici testů. 

trialoví labadoři během posuzování na výstavě

Vlastnosti trialového labradora 

Jak již bylo zmíněno, tito psi jsou primárně šlechtění pro jejich vrozené vlastnosti a výkon a zde je také dáván důraz při chovu. S ohledem na to, je také jejich funkční stavba těla přizpůsobena k zátěži. 

Typický trialák je velmi učenlivý, dokáže do práce dát kus sebe. Pracuje především pro radost ze spolupráce s jeho pánem. Tato vlastnost je v angličtině používán výraz “will to please”. Tito psi jsou skvěle motivovatelní prací, ale i hrou či žrádlem. Temperament by měl být vybalancovaný, psi nesmí být velmi přetáčiví, vznětliví ale ani příliš letargičtí. Při správném vedení umí být velmi klidní. Je třeba si uvědomit, že právě při field trialech musí pes u nohy pána v klidu sedět i po dobu několika desítek minut až hodin, aniž by přinesl jediný aport. Často se s nadsázkou uvádí, že mají zabudované tlačítko “vypnuto/zapnuto”, což znamená, že při práci umí skvěle přepínat z 0 na 100 a opačně. Jsou mnohem více fixovaní na svého pána a rodinu než na okolí. Na své okolí tedy můžou občas působit introvertněji než show labrador.

Je u nich velmi ceněna stylovost při práci (především dohledávání zvěře), drive, chuť pracovat na zvěři, vrozená schopnost markovat, měkká morda a přitom všem i naprosto spolehlivá ovladatelnost - spolehlivá a rychlá reakce na pokyny vůdce bez ohledu na situaci, ve které se pes nachází. 

Práce s dummy je skvělou alternativou pro majitelé, kteří nechtějí pracovat se zvěří.

Závěrem je nutné říci, že nejsme příznivci uvádění tlusté dělící čáry mezi povahou “trialového” a “klasického” labradora. Ve své podstatě se prakticky neliší a jedinci obou linií mohou dosahovat v mnohém podobných výsledků a mohou být bez výhrad a odlišností skvělými parťáky do života. Odlišnosti u trial jedinců dle našeho názoru lze nalézt v jedinečné dlouhodobé kumulaci předpokladů chovných jedinců ověřovaných na vrcholových field trialových zkouškách, kde jednoznačně a prokazatelně trial linie labradorů vede. 

                                                                                           trialoví labradoři v obedience

Pokud uvažujete o pořízení labradora z trialové linie, nebo se chcete dozvědět jen více informací, oslovte nejlépe přímo majitele/chovatele labradorů, kteří mají zkušenosti či dostatek informací o obou liniích labradorů. Jistě vám dokáží v mnohém lépe popsat, kde oni osobně vidí odlišnosti, co lze od daných psů očekávat. Jejich pohled vám může pomoci vytvořit si ucelenější obraz a zvýšit pravděpodobnost, že budete s konečným výběrem linie spokojeni.  

Článek byl pro vás připraven www.treninksretrivrem.cz. Jeho šíření je možné pouze s uvedením zdroje. 

OVVR

Retrívří maturita, nebo jen ukončení mateřské školky?

Dnes si představíme nejzákladnější “zkoušku”, kterou retrívři absolvují nejčastěji za účelem splnění chovnosti. Na úvod je třeba uvést, že použití pojmu “zkouška” u ověření vrozených vloh retrívrů (OVVR) vlastně není na místě, jelikož se v rétorice správného pojmenování jedná o bonitaci ověřující základní povahu a vlohy retrívra s prvky ovladatelnosti, nikoliv jeho možnou využitelnost v lovecké praxi. Tato bonitace slouží nejčastěji ke splnění jedné z podmínek chovnosti jedince - feny/psa. Jsou k ní připouštěni pouze psi s PP. 

Je na místě příprava či nikoliv? 

Protože se jedná o pouze o ověření vloh, které chceme v chovu podpořit, není třeba enormních příprav. Někteří psi zvládnou bonitaci s minimální přípravou, u některých je třeba s přípravou počítat. Ať je to jak je to, obtížnost složení této “zkoušky” není nastavena vysoko a proto slovo maturita, kterou mnozí páníčci rádi užívají, není úplně na místě a my osobně to vnímáme spíše jako ukončení mateřské školky. To umocňuje i fakt, že lze ověření vloh absolvovat již od věku 6ti měsíců, tedy ještě ve štěněcím věku. Navíc podmínky pro zvládnutí bonitace jsou upraveny v samostatném klubovém Organizačním řádu pro OVVR, nikoliv v Soutěžním řádu ČMKJ pro retrievery a lovecké slídiče, kde jsou upraveny podmínky pro složení loveckých zkoušek v pravém slova smyslu. 

Proč absolvovat OVVR

Kromě výše zmíněné možnosti splnění jedné z podmínek k chovnosti psa/feny se jedná i o skvělou příležitost. Právě ověření vloh nabízí první příležitost pro páníčka či psa, nebo dokonce oba dva, aby zde získali první zkušenosti, aniž by pes následně musel být využit v chovu. Jedná se totiž o skvělou a prakticky jedinou příležitost v rámci zkoušení retrívrů, kde se ověřuje a hodnotí povaha mezi ostatními psy a lidmi ve skupině. Zároveň si lze ověřit, jak je pes (ale často i páníček) v danou chvíli mentálně i znalostně připraven pro další společné výzvy v další práci či výchově. 

Pro mnohé je absolvování OVVR novou životní zkušeností spojenou se stresem a napětím. Proto je velmi užitečné, pokud se využije nabídky mnohých organizátorů akcí, kteří pořádají nácvik před samotnou bonitací přímo v honitbě připravované akce. Je možné si v rámci této akce projít disciplíny tzv. “nanečisto”. Zároveň je možné předem navštívit bonitaci pouze v roli diváka. 

Protože máme v ČR dva chovatelské kluby, doporučujeme si před přihlášením na OVVR vždy ověřit podmínky a zkušební řád daného klubu, pod jeho záštitou je OVVR pořádáno.

Co potřebujete k absolvování OVVR?

U OVVR je jeden požadavek na vůdce psa. Musí mít minimálně 15 let. Pro absolvování OVVR je potřeba mít v den konání u sebe i rodokmen psa, očkovací průkaz s platným očkováním proti vzteklině, lovecké vodítko (které je ukončeno karabinou, v případě moxon smyčky musí mít zarážku, která zamezí stažení smyčky až ke krku). Dále je možné si přinést vlastní aportovací předmět, který musí mít minimální váhu 0,5 kg (tento předmět musí také plavat). Mezi nejčastěji používané předměty patří dummy, kozlík nebo zvěř (např. bažant, kachna). Pokud pes plní disciplíny se zvěří, bude tato informace zaznamenána v soudcovské tabulce.

Co musí pes umět pro úspěšné absolvování OVVR?

Celou bonitaci bychom mohli rozdělit na dvě části: ovladatelnostní a část založenou ověření vrozených vloh. 

K vrozeným vlohám patří například radost z práce, chuť aportovat, práce s nosem (dohledávka ukrytého předmětu), že je pes bez reakce na střelbu, bezkonfliktní povaha vůči lidem a ostatním psům. K ovladatelnostním částem patří práce u nohy na vodítku a bez něj. 

O co vlastně na OVVR jde?

OVVR není soutěž a jako taková není posuzována. Hlavním účelem OVVR je ověření povahových a vrozených vlastností retrívra pro jeho další možné uplatnění v chovu. Tato informace se zapisuje do  průkazu původu pouze ve formě prospěl/neprospěl, počet bodů a známka z disciplíny “nos”. 

Poněkud matoucí je zřejmě to, že se na OVVR zadává nejlepší umístění 1.-3. místo (při rovnosti bodů se upřednostňuje věk, tedy mladší pes před starším), což může evokovat soutěžní charakter této akce. Navíc organizátor může rovněž tato místa ocenit medailí či pohárem. 

Použití zvěře při OVVR

Mnoho vůdců začátečníků je zmateno, zda jeho retrívr musí/nemusí při OVVR již přinášet zvěř. Mnoho účastníků nemá soutěžní ambice v dalším loveckém výcviku či praxi a pro svého retrívra plánuje dráhu záchranáře, cannisterapeuta atd. OVVR jsou tedy nastaveny tak, aby je s využitím vloh zvládli i psi, kteří zvěř zatím nenosí.

Na většině OVVR se střelená nebo zhaslá zvěř objeví, případně domácí králík, ale také nemusí. Může se však použít i jiný předmět dobře držící pach, jako například spárky či zvěří napachovaný dumík. Děje se tak stejně pro všechny psy na disciplíně “nos”, při které není nutné, aby pes zároveň zvěř/předmět přinesl. Zde se pouze ověřuje, zda pes umí pracovat s pachem. Pokud pes zvěř/předmět nedonese, je schopnost přinášení bez jakékoliv bodové ztráty ověřována na jiné disciplíně, kde již může být použit předmět, který si majitel k tomuto účelu přinesl.

Hodnocení 

Hodnocení jednotlivých disciplín probíhá bodově. Maximální počet bodů je 4/disciplínu, nejnižší známka pro jednotlivé disciplíny se liší v rozsahu 1-2 body. Vše se zapisuje do výsledkové tabulky, kde se daný výkon dále násobí koeficientem, z čehož vzniká výsledný počet bodů. Nejvyšší možný počet bodů na OVVR je 232. 

Dokument s výsledky daného týmu dostane vůdce při závěrečném vyhodnocení. 

Disciplíny

Přesný rozsah a obsah disciplín je dán Řádem OVVR v rámci jednotlivých klubů. Může docházet k aktualizaci řádu, je tedy doporučováno si vždy daný zkušební řád pečlivě přečíst ještě před nástupem na samotné OVVR.

Kromě samostatných disciplín se také hodnotí body, ke kterým rozhodčí přihlíží po dobu celé bonitace (kontakt s vůdcem, vrozená chuť k práci, práce nosem). Nyní si popíšeme průběh každé z disciplín.

1.POVAHA - samostatná disciplína, posuzuje se však v průběhu celé bonitace

Tato disciplína se zkouší hned při zahájení posuzování, kdy se všichni účastníci postaví do řady. Rozhodčí potom podle čísel vyzývá účastníky, aby se psem prošli kolem linie vůdců se psy. Předmětem této disciplíny je zjistit povahu retrívrů a případně odhalit jejich reaktivitu. U této disciplíny se nehodnotí perfektní práce u nohy, tedy i tahání/netahání na vodítku. Psi se mohou letmo očichat. Zkoušený tým se poté postaví na druhý konec řady. Projeví-li pes agresivitu vůči psům či lidem v průběhu této disciplíny, nebude již dál připuštěn k dalším disciplínám a tento projev mu bude zapsán do průkazu původu.

2.CHOVÁNÍ PO VÝSTŘELU - samostatná disciplína

Posuzuje se při volném pohybu dvou psů, kdy vůdce nebo pomocník vystřelí na pokyn rozhodčího jednu ránu z brokovnice nebo startovací pistole ráže 9 mm tak, aby jej pes nesledoval a aby nemířil ve směru pohybu psa. Pes, který svým chováním prokáže, že se výstřelu nebojí a zůstane klidný pod vlivem vůdce, je hodnocen známkou 4. Začne-li pes po výstřelu divočet, vyráží na velkou vzdálenost a nereaguje na povely vůdce, hodnotí se známkou 3, případně nižší. Pes, který se bojí výstřelu, to znamená, že odběhne vystrašeně od vůdce, nedá se přivolat, ztratí zájem o další práci, chová se bázlivě a nedůvěřivě, je hodnocen známkou 0 a je vyloučen z dalšího zkoušení. Tato skutečnost se mu zaznamená do PP.

3.NOS - samostatná disciplína

Kvalita nosu je posuzována během zkoušení ostatních disciplín, při nichž pes používá čichové orientace. Při hodnocení musí být vzaty v úvahu všechny okolnosti, které souvisí s pachovou prací a které ji mohou jakkoliv ovlivnit. Zvláště je třeba posoudit vzdálenost, na jakou pes navětřil zvěř nebo jiný předmět, jaké jsou povětrnostní podmínky, síla větru, vlhkost a teplota vzduchu, povaha terénu, porost apod. Kromě toho budou všichni psi odzkoušeni tak, že rozhodčí pohodí stejný předmět pro každého psa samostatně a na jiném místě tak, aby to pes neviděl. Vůdce vypustí psa na pokyn rozhodčího proti větru tak, aby pes měl možnost volným pohybem v terénu jako při procházce pach předmětu zachytit. Rozhodčí hodnotí tuto práci tak, jak je popsáno výše. Není rozhodující, jakým způsobem pes předmět označí, zda jej vůbec označí či zda jej přinese. Hodnotí se pouze kvalita nosu. Jako předmět se použije střelená nebo zhaslá zvěř, případně domácí králík nebo jiný předmět dobře držící pach. Tento předmět může být i poté použit pro odzkoušení ostatních psů. 

Pokud pes předmět bez povelů samostatně aportuje, rozhodčí pak ohodnotí práci psa dle disciplíny Aport v terénu. Vůdce pak oznámí rozhodčímu, jestli chce bonitační známku za aport zapsat do disciplíny Aport v terénu, nebo tuto disciplínu ještě absolvuje zvlášť.  

4.APORT V TERÉNU - samostatná disciplína

Aport vhazuje rozhodčí do vzdálenosti nejméně 10 metrů. Vůdce vypustí na pokyn rozhodčího psa. Pes musí aportovanou zvěř nebo předmět samostatně a bez povelů uchopit, donést a bez váhání odevzdat vůdci. Nepožaduje se odevzdání vsedě. 

Chyby: příliš silné nebo váhavé uchopení (mačkání), načínání, a hraní si s aportem, obíhání vůdce při odevzdání. Chybou je též, pokud pes aport odkládá, aportuje s přestávkami, čeká na povel nebo aport upustí před odevzdáním. 

Poznámka: Za předmět vhodný pro aport v terénu i z vody se považuje jakýkoli druh drobné zvěře, atrapa zvěře (např. i domácí králík), „dummy“ (aportovací předmět speciální konstrukce užívaný mezinárodně pro zkoušky retrieverů bez zvěře), kozlík (pešek) nebo činka. Jakýkoli předmět pro aport by měl mít alespoň 0,5 kg hmotnosti. Při aportu zvěře je vůdce povinen si sám zvěř zajistit a přinést. Před zahájením disciplín aportu musí vůdce předložit zvěř nebo vhodný předmět pro aport ke schválení rozhodčímu. Neučiní-li tak, nebo předloží nevhodný předmět, použije rozhodčí předmět dle vlastního uvážení. 

Disciplínu nemusí absolvovat ten pes, který ji splnil již při disciplíně “nos”. 

5.VODĚNÍ PSA NA VODÍTKU - Může být posuzováno po celou dobu zkoušek nebo jako samostatná disciplína na vytyčené trase. 

Pes by neměl zůstávat vzadu nebo předbíhat vůdce, přičemž nesmí táhnout v žádném směru. 

6.VODĚNÍ PSA NA VOLNO - samostatná disciplína

Vůdce psa uvolní na pokyn rozhodčího z vodítka. Pes musí prokázat ochotu neodbíhat od vůdce při volné chůzi terénem. Nejedná se o zkoušku dokonalého vodění u nohy bez vodítka. Pes může jít volně spolu s vůdcem, při snaze odběhnout se bez váhání vrací na povel vůdce zpět. 

Vlastnost doprovázet vůdce aniž by byl na obtíž je typická pro retrievery a měla by jim být vrozená. Volný pohyb se děje teprve na povel vůdce. Je-li pes po dobu zkoušek veden bez vodítka, což je možné, nesmí to v žádném případě být omluvou jeho vymanění z vlivu vůdce na jakoukoliv dobu. Pokud takto vedený pes zasáhne do zkoušení jiného psa, má rozhodčí právo psa, který toto způsobil vyloučit z bonitace. Disciplíně vodění na řemeni, se musí podrobit i jinak volně vedený pes. 

7.OCHOTA K PRÁCI NA VODĚ - hodnotí se zároveň s bodem 8.

Pes musí jít ochotně a bez váhání do vody za vhozeným aportem. 

Chyby: opakovaný povel, váhání a vylézání na břeh snižují známku. Neuposlechnutí povelu k práci ve vodě se hodnotí známkou 0. 

8.APORT Z VODY - samostatná disciplína

Rozhodčí hodí aport do vody nejméně osm metrů daleko. Pes má nejkratší cestou plavat k aportu, přinést jej a předat bez váhání vůdci. Nepožaduje se odevzdání vsedě. Zlepšení úchopu aportu bez povelu vůdce a bez zvednutí hlavy psa, ve vodě i na suchu, se nepovažuje za chybu. 

Chyby: Pes, který po vystoupení z vody uvolní úchop a opraví si jej, nesmí v žádném případě zvedat hlavu a čekat na povel. Odkládá-li pes aport po vystoupení z vody, zvedá hlavu nebo dostává povel, je mu úměrně snížena známka z výkonu. Pes, který donese aportovaný předmět ke břehu tak, že na něho může vůdce bez vstoupení do vody rukou dosáhnout, je hodnocen známkou 1. 

Poznámka: Pes zásadně vstupuje do vody bez obojku. Je-li břeh hůře přístupný, je psovi ponechána volba, kudy vystoupí na břeh. Za předmět vhodný pro aport v terénu i z vody se považuje jakýkoli druh drobné zvěře, atrapa zvěře (např. i domácí králík), „dummy“ (aportovací předmět speciální konstrukce užívaný mezinárodně pro zkoušky retrieverů bez zvěře), kozlík (pešek) nebo činka. Jakýkoli předmět pro aport by měl mít alespoň 0,5 kg hmotnosti. Před zahájením disciplín aportu musí vůdce předložit vhodný předmět pro aport ke schválení rozhodčímu. Neučiní-li tak, nebo předloží nevhodný předmět, použije rozhodčí předmět dle vlastního uvážení. 

9.KONTAKT S VŮDCEM 

Rozhodčí hodnotí během celé bonitace, jak pes reaguje na přivolání a další povely a to i je-li v kontaktu se zvěří. Příliš časté a opakované povely úměrně snižují známku. Pes, který se z jakýchkoliv příčin nenechá přivolat a připoutat na vodítko nebo se vzdálí na dobu delší než 5 minut, se hodnotí známkou 0.  

10.VROZENÁ CHUŤ K PRÁCI - posuzuje se v průběhu celé bonitace

Po celý čas bonitace se hodnotí ochota a vytrvalost, s jakou se pes snaží pracovat, případně vyhledat a aportovat střelenou zvěř, aniž by byly posuzovány vlohy ke slídění za živou zvěří. Pes musí pracovat vytrvale, bez častého pobízení a povelů a bez ohledu na počasí (zima, déšť). Žádá se vášnivě a s radostí pracující retriever. Pokud pes prokázal aport zvěře pernaté či srstnaté, poznamená se tato skutečnost do bonitační tabulky. Prokáže-li pes klid před zvěří, nesmí to být hodnoceno jako chyba nebo jako nedostatek vloh k práci se zvěří.

Chyby: neradostné, pomalé a špatné plnění povelů, nedostatek zájmu o aport či zhaslou zvěř, nezájem o práci, stálé povzbuzování.

Poznámka: Je třeba respektovat riziko přetížení a únavy psa při velmi teplém letním počasí.  

Článek byl pro vás připraven www.treninksretrivrem.cz. Jeho šíření je možné pouze s uvedením zdroje. 

Dummy Trial  

Soutěž pro silné a připravené

Jak už název napovídá, i tato soutěž, stejně jako Working Testy, probíhá bez použití zvěře. Dummy trial, taktéž nazývaný Mock trial, je věrná simulace Field Trialů, které probíhají během loveckého dne na zvěři. Dummy trial je tedy další vhodnou alternativou pro práci retrívrů v případě, že paníček nechce pracovat se zvěří. Zároveň však slouží jako nejlepší příprava pro ty, kteří plánují připravit svého psa na Field Trial nebo další vrcholové zkoušky v přinášení. 

Dummy Trial stejně jako Working Testy neslouží k získání chovnosti  či lovecké upotřebitelnosti psů a nezadává se na něm žádný titul. Můžeme ho tedy označit jako závod nebo soutěž.  Na DT se používá primárně dummy 500g v zelené barvě a střílí se ze startovací pistole ráže 6mm.

Rozhoduje připravenost, ale i štěstí  Abychom nejlépe popsaly dummy trial (DT), využijeme rozdílů srovnání s Working testy (WT).  Největším rozdílem je situační uspořádání - úlohy jsou na WT pro všechny startující na dané disciplíně naprosto stejné. Na DT však nikoliv. Každý aport je jedinečný a každý pes vypracovává jinou úlohu. Situace neřídí rozhodčí, ale zkušení stewardi, kteří komunikují s pomocníky. Rozhodčí zde tedy disciplíny nevymýšlí a posuzují pouze nadálou situaci, což odpovídá práci rozhodčího na Field Trialu. Druhým rozdílem je vylučování ze soutěže. Ve WT se prochází všemi disciplínami, a to i v případě, že pes získá v procesu soutěže nulu. U DT nesplnění úkolu znamená, že se dále v soutěži nepokračuje. Taktéž vás může vyřadit soupeř v situaci zvané Eye wipe, či rozhodčí bez ohledu na to, že byly všechny dumíky týmem přineseny. Bližší popis posuzování dále.  Říkáte si, že to není fér, když spolusoutěžící dostal jednoduchý a krátký aport a jiný pes se trápí na složitém aportu v členitém terénu? Takové trialy prostě jsou. Jsou o připravenosti, ale také o štěstí. Proto musí být vůdce psychicky obrněný a musí hlavně umět přijímat prohru stejně pokorně jako výhru.

Steward: Řídící letového provozu? Hlavní steward řídí pomocníky/házeče, kteří reagují podle jeho pokynů nebo předešlé domluvy a odhazují či kladou aporty.  Hlavní steward rovněž komunikuje s oběma rozhodčími (k rozhodčím se dostaneme v článku dále) a posílá k nim další startující podle jejich startovních čísel. Rovněž si zaznamenává čísla startujících, které dál v soutěži nepokračují. Další stewardi můžou stát po boku rozhodčích. Jejich úkolem je především odebírání aportů, překlad z cizího jazyka v případě, že je rozhodčí zahraniční a další pomoc hlavnímu stewardovi.

Na DT se nikdy nenudíte

DT probíhá formou “walk upu” nebo “drivu”. Pojďme si tedy vysvětlit, co tyto pojmy znamenají.

Walk up - neboli ploužená leč je forma práce, kdy jdou oba rozhodčí v jedné linii i s posuzovanými týmy (tým = člověk a pes). Každý rozhodčí má po každé své straně dva soutěžní týmy, takže celkem jsou vždy v posuzování čtyři soutěžící zároveň. Tyto týmy pracují na volno u nohy po celou dobu zkoušení. Zbylí soutěžící, kteří nejsou v danou chvíli posuzováni, se pohybují v linii se psy na vodítkách mezi rozhodčími spolu s hlavním stewardem, který kontroluje, aby byla linie rovná, nikdo se nezdržoval a nepředbíhal nebo nebo stojí bokem tak, aby nepřekáželi při posuzování. Rozhodčí udávají rychlost linie a házeči se podle domluvy pohybují zároveň s linií či stojí na domluveném místě. 

Tato forma DT je nejčastější. Je náročná na práci psa u nohy. Nejsou tolerovány výrazné ani hlasité korekce vůdce při práci u nohy. V linii bývá zvykem, že pes musí bez povelů či korekcí pracovat bez vodítka v řádech minut. Na reálném Field Trialu se stává, že pes může pracovat v linii po dobu desítek minut bez toho, aniž by si přinesl jediný aport. Musí celou dobu následovat nohu, sledovat okolí, práci ostatních psů a nesmí reagovat na živou nestřelenou zvěř. Koneckonců, právě k této práci byl retrívr vyšlechtěn.

Drive - neboli obstavená leč je situace, kde stojí všichni zkoušení psi s rozhodčími bez vodítek na místě a sledují střelbu a odhazování více aportů pomocníky před nimi. Tento typ je opět náročný na klidy psa, který se nesmí zvednout ani vyběhnout. Po ukončení leče si rozhodčí opět ponechají po svých stranách pouze soutěžící, kteří budou vysíláni na aporty. Ostatní jsou vyzváni, aby si psy upoutali a jdou bokem dle pokynů rozhodčích a hlavního stewarda.

Obě tyto situace mohou nastat během jednoho dne, tedy je je možné kombinovat. Obvykle se začíná několik kol walk upu a poslední kolo může být drive.

Dělení tříd a jejich úroveň

Aby psi nesoutěžili všichni ve stejné třídě, jsou i DT rozděleny do dvou tříd: Novice a Open. Na Field Trialech není mezi těmito třídami prakticky žádný rozdíl. Slouží pouze k tomu, aby nováčci a mladí psi získali první zkušenost s FT právě ve třídě Novice a ověřila se jejich připravenost do třídy Open, kde se tedy mají možnost utkat ti nejlepší matadoři. Při DT jsou však rozdíly mezi Novice a Open lépe definovatelné díky možnosti aporty nasimulovat s použitím dummy.

Ještě je nutné podotknout, že účast na DT a WT není nijak provázána. Takže pokud projdete na jedné z těchto závodů, neovlivní to start na závodu jiného typu. Ovšem je nepsané pravidlo, že pes startující ve WT Open (S) by se neměl hlásit na DT Novice.

Novice - do této kategorie se můžou hlásit psi na pomezí L a M. Pro třídu Novice bývá typické rozehřívací kolo, kde se psům hážou markingy před nebo i za linii týmů, případně do kříže. Pokud některý ze psů nedohledá, posílá se na tentýž aport další pes (více se o tom dočtete níže). Ve třídě Novice se také mohou vyskytnout blindy. Vzdálenosti aportů však nejsou velké, cca do 100m. V horších podmínkách (les, těžký terén) méně.

Již v této třídě je penalizován neklid psa u nohy (přebíhání, odskakování) či časté povely vůdce.

Open - do této kategorie se můžou hlásit psi na pomezí M a S. Vzdálenosti se můžou v závislosti na přehlednosti terénu natahovat i výrazně nad 100 metrů, stejně jako se zhoršují podmínky pro práci přímo v terénu. V prvních kolech mohou být pouze markingy, ale již se zde setkáváme i s blindy a těžšími úlohami pro handlera i psa. Psi již musí reagovat na změny směrů a rychlosti chůze bez povelu.

Posuzování a hodnocení - hledání nejlepšího z nejlepších

Dummy trial, stejně jako Field trial je eliminační zkouškou. Proto není nic neobvyklého, když trial dokončí pouze jeden pes nebo pouze zlomek z nastoupených. Na rozdíl od WT, kde i s nulou můžete další disciplíny dokončit, u DT v soutěži nepokračujete.

Před samotným posuzováním obvykle probíhá losování čísel. Pokud v DT dále nepokračujete, je stejně jako u FT zvykem si startovní číslo otočit nebo sundat, aby měli stewardi lepší přehled o přeživších do dalšího kola.

Samotná soutěž probíhá na několik kol. Množství se liší podle počtu přeživších startujích. Ti nejlepší musí přinést alespoň 5 aportů. Jsou-li výkony psů vyrovnané, můžou se rozhodčí rozhodnout pro další leč. Obecně platí, že diplom může být získán s minimálním množstvím 3 aportů.

V prvním kole jsou startující rozdělení k rozhodčím se startovními čísly 1, 2, 3 a 4 (rozhodčí si však mohou startující rozdělit i na sudá a lichá čísla). Vůdci s losem 1 a 2 začínají u rozhodčího na pravé straně, 3 a 4 na levé straně, přičemž nižší číslo vždy začíná po pravé straně rozhodčího. 

V prvním kole jsou u prvního rozhodčího přineseny 2 aporty. Poté se čeká na posouzení u druhého rozhodčího, kde se přináší pouze jeden aport. Těmito 3 sesbíranými aporty pro daný tým první kolo končí. 

V dalších kolech tým sbírá už jen po jednom aportu, vždy se následně přesouvá k dalšímu rozhodčímu. 

Po skončení každého kola se rozhodčí sejdou, obvykle i s hlavním stewardem a vyškrtají si čísla, které dále v dalším kole nepokračují. Rozhodčí mohou vyloučit i ty, kteří přinesli všechny aporty.

Forma posuzování trialu je velmi specifická a mnoho začátečníků je velmi zmatených. Proto je třeba dbát pokynů stewardů a rozhodčích. Je však dobré vědět, na kterou stranu rozhodčího se postavit.

Rozhodčí musí práci psů posuzovat na základě “kreditů”, tj. kladných vlastností psů a dovedností vůdců a naopak penalizují je za nežádoucí vady nebo vyřazující vady (takový pesi jsou ve výsledkové listině označeni jako EL - elimination falt nebo NC - not classified). Protože se tyto klady i vady naprosto shodují s posuzováním Filed Trialu, zmíníme tady pouze nejčastější:

Kladné vlastnosti: přirozená vlastnost najít aport, drive (chuť pro práci), stylovost, tichý handling, bezchybné přinášení.

Nežádoucí vady: neklid, přílišná závislost na vůdci, špatná práce psa u nohy, špatná schopnost markovat, problémy s nošením aportu a předávkou, příliš handlingu, být eye-wiped a first dog down.

Vyřazující chyby - záměna, štvaní živé zvěře, kňučení, agresivita, fyzický kontakt se psem, reakce na střelbu, vyběhnutí, neovladatelnost, tvrdá morda, načínání zvěře.

Zde bychom ještě více vysvětlili  dva pojmy:

Eye-wipe - můžeme přeložit také jako vytření zraku. Je to situace, kdy jeden či více psů nedonese aport, pro který byli vyslání. Rozhodčí se mohou rozhodnout takto poslat i 4 psy. Pokud ani jeden nedohledá, jdou aport dohledat sami rozhodčí. Najdou-li, jsou všichni psi, kteří nedohledali, vyřazeni. Pokud aport nenajdou (což se na DT nestává a je to situace zejména na FT), můžou se rozhodčí rozhodnout nechat v soutěži všechny nebo některé týmy vyřadí kvůli nežádoucích vad či vyřazujících chyb.

First dog down - je situace, která může nastat pouze na markingu. Můžeme se s ní setkat primárně na Field Trialu. Pes, který je okamžitě poslán pro marking (může se jednat třeba o křídlovaný kus) má největší šanci tento kus donést. Pokud dojde k odvolání, jsou na stejném kusu zkoušeni další psi. Pokud kus nenajdou oni ani rozhodčí, je první zkoušený pes vyřazen.

Psi jsi jsou hodnoceni jiným způsobem, než na WT. Na DT nezískáte bodové hodnocení, pouze známky Výborný, Velmi dobrý, Dobrý a Umístěný. 

Rozhodčí posuzují psy ne bodově, ale známkou A a B. Je to velmi omezené? Ano je 🙂 Proto si rozhodčí ještě pomáhají + a -. Abychom ještě způsob hodnocení práce lépe popsaly, využijeme přirovnání bodového hodnocení na WT, kde maximální počet bodů je 20:

A+ je známka za výjimečnou práci a dává se obvykle na trialu za dechberoucí výkon na těžkém kusu. Tuto známku můžeme tedy přirovnat k 20.

A = 19 - 17

A-  = 16 - 14

B = 14 a méně

Získá-li tým u rozhodčích 2x A- nebo rovnou B, není puštěn do dalšího kola a rozhodčí ho vyřazují. 

Tým, který byl ohodnocen 2x A- nebo B a byl tedy rozhodčím vyřazen a donesl v předešlých kolech minimálně 3 dopře vypracované aporty, může obdržet diplom, nikdy však se známkou Výborná. Tým, který byl Eye-wiped, nebo byl eliminován za hrubou chybu, diplom nezískává.

Rozhodčí

Rozhodčí pro DT jsou zároveň oficiálnimi rozhodčími pro Field Trial, což zaručuje kvalitní ohodnocení práce na základě jejich mnoholetých zkušeností se psy v praxi a na Field Trialech. 

Jak již bylo zmíněno, rozhodčí samotní nevymýšlí disciplíny, posuzují pouze nadálou situaci řízenou stewardy a pomocníky. 

Při nástupu k rozhodčímu je potřeba mít vždy psa upoutaného na vodítku. Pokud si vůdce není jistý, na jakou stranu rozhodčího se postavit, rozhodčí řekne kam.

Po přinesení aportu se vždy předává rozhodčímu. Je to zvyk z Field Trialů, kdy musí rozhodčí zvěř zkontrolovat, aby zjistil, zda pes kus nepoškodil. Rozhodčí ukončuje disciplínu tím, že vůdce vyzve, aby se pes upoutal na vodítko. Tím zároveň končí posuzování.

Na rozdíl od WT rozhodčí disciplínu neohodnotí dílčím způsobem a na výsledkové listině tedy ani nebude zřejmé, jakou známku tým na jednotlivých aportech obdržel.

Tento článek je věnován všem, kteří odvážně nastoupí na Dummy Trial! Všem s velkou odvahou, trpělivostí, ale i vnitřní pohodou s tím, že vítězství není jen o konečném výsledku, ale i o připravenosti a štěstí na jednom místě. 

Článek byl pro vás připraven www.treninksretrivrem.cz. Jeho šíření je možné pouze s uvedením zdroje. 

Working Testy retrívrů

Pokud se ve světě retrívrů pohybujete už nějakou dobu, jistě jste slyšeli o Working Testech. Pokud jste naprostý “zelenáč” a hledáte společnou aktivitu se svým retrívrem, kde byste rádi využili jeho vrozených vloh přinašeče bez použití zvěře, jste na správné stopě!

Kde se vzal tu se vzal…. dummík!

Working Testy vznikly v kolébce většiny retrívrů, na britských ostrovech. Psi se zde mimo loveckou a trialovou sezónu cvičili a udržovali v kondici díky tréninku nejen na studené zvěři, ale také s pomocí umělých pešků. Právě od Angličanů byl převzat název “dummy”, který už i v ČR zdomácněl.  Tento oválný pešek plněný dutým granulátem, díky kterému i plave, se využívá k výcviku vyhledávání, přinášení, ale také se díky této pomůcce snáze piluje ovladatelnost psa, která bývá při práci se zvěří horší. Cca v polovině minulého století se Angličané rozhodli ověřit si své dovednosti a úroveň vycvičenosti svých retrívrů (a nejen jich) na novém typu soutěže, které se začalo říkat “Working Test”. 

Na této soutěži se používá standardně zelený dummy o váze 500g. Na téměř každé disciplíně se střílí ze startovací pistole ráže 6mm.

Protože nejsou working testy loveckou zkouškou, nelze na nich získat loveckou upotřebitelnost, neslouží k chovnosti retrívra a nezadává se na nich žádný titul, můžeme je tedy označovat pouze za soutěž či závod. Ke startu jsou však připouštěni pouze jedinci s průkazem původu. Mimo retrívrů se na Working testy u určitých klubů a v některých zemích připouští start i plemenům španělů s průkazem původu.

Původním účelem tedy bylo ověření vycvičenosti psů před soutěžemi na zvěři a reálnou praxí. Aby se však docílilo rovnocennějšího posuzování mezi psy na různých úrovních, začala se tato soutěž dělit do výkonnostních tříd, které jsou využívány i dnes. Na rozdíl od Field Trialů, kde jsou pouze dvě třídy - Novice a Open, je u Working Testů tříd mnohem více.

Mimochodem, věděli jste, že první Working Testy se u nás v ČR pořádaly v roce 2004?

Dělení tříd a jejich úroveň

Nyní se dostáváme k dělení podle výkonnosti. Každému nováčkovi či mladému psovi doporučujeme postupovat třídami vzestupně od nejnižší. Především z důvodu sbírání zkušeností obou členů týmu. Není to však podmínkou a startovat můžete rovnou ve vyšších třídách. Pokud ale ve vyšší třídě uspějete, nelze se už vrátit zpět do nižší třídy. 

Nejnižší věková hranice pro start psa na Working Testech se může lišit klub od klubu. Pokud máte tedy mladého pejska pod jeden rok, doporučujeme si ověřit u organizujícího klubu, zda bude moci startovat.

Ještě než pokročíme k představení výkonnostních tříd, musíme trošku objasnit ten “guláš” názvů tříd u klubů a zemí FCI, který nám označování úrovňových tříd poněkud komplikuje. Každá země může mít totiž odlišné označení tříd a rovněž počet tříd. Některé členské země FCI mají pouze 3 třídy. V ČR lze startovat ve 4 třídách. Zaměříme se tedy na naší českou kotlinu a kluby pořádající Working Testy.

Naštěstí se už v zárodcích tohoto sportu uchytilo označování výkonnostních tříd jako: E, L, M a S. Podle těch se tedy nejlépe zorientujete.

 E - Puppy/Newcomers

 Je nejnižší třídou, která vznikla pro úplné nováčky a mladé psy. V této třídě by se měly přezkušovat především naprosté základy, na kterých se pak staví ve vyšších třídách. Pes musí být tedy zvyklý přinášet do ruky, bez reakce na střelbu, musí mít základy práce u nohy bez vodítka a samozřejmě klidy u nohy.

Co vás tedy může ve třídě E potkat? 

Markingy všeho druhu - přes terénní nerovnosti, na rovné ploše, ve všech typech krytin včetně vody. Aportů v prostoru může být také více a pracuje se i s tzv. rušivými aporty. Aporty od sebe ale bývají odhozeny v dostatečně velkém úhlu.

Vyslání na memory do stejného místa, kde měl pes předtím marking, nebo memory, které bylo odhozeno a disciplína byla spojena s prací u nohy a přesunem na jiné místo.

Walk up - chůze u nohy bez vodítka. Walk up v této nejnižší kategorii bývá pouze za přítomnosti jediného psa. Jak bylo zmíněno, obvykle se odchází od odloženého aportu (memory), nebo je spojen s odhozením markingu.

Dohledávka - práce nosem může být také samostatnou disciplínou v nejnižší třídě. Dohledávka může být spojená s malou lečí. Aporty můžou být při odhazování viděny, ale také nemusí. V takovém případě bývá dohledávka v těsné blízkosti psa s vůdcem a bývá doprovázena lečí se střelbou.

• L - Beginners/Novice 

 V kategorii L se už prodlužuje vzdálenost aportů. Rozdílem mezi E a L je také to, že psi v této vyšší skupině mohou pracovat ve dvojici.

Co vás může v L potkat?

Opět markingy a memory přes všechny typy krytin a terénní nerovnosti. Úhly mezi aporty se můžou lehce zužovat. Ale mohou svou trasu také úplně překrývat, tzn. aporty jsou v linii za sebou.

Walk upy již bývají za přítomnosti vícero psů, ale také práce na disciplíně mohou probíhat s více psy. Každý pes ale v tomto případě pracuje samostatně a ostatní čekají, čímž se zároveň ověřuje i klid u nohy.

Už v této nižší třídě se můžeme setkat s blindem (aport, který pes nevidí padat) doprovázeným výstřelem. Tento blind může být jako samostatná disciplína nebo v kombinaci s výše zmiňovanými situacemi.

• M - Intermediate - Novice

 Obecně se říká, že největší výkonostní skok je právě mezi kategoriemi L a M. V M se opět prodlužují vzdálenosti a zužují se úhly mezi aporty. Objevují se první blindy bez výstřelu. Terény bývají využívány tak, aby prověřily vyšší úroveň připravenosti psů, ale i vůdců. Více se využívají terénní překážky i bariéry, přechody mezi různými terény, ale také terény s horší orientací pro vůdce. Očekává se zde, že tým je sehraný natolik, že vůdce a pes jsou schopni spolupracovat na dálku i díky kvalitnímu handlingu a dobrého odhadu vůdce. 

• S - Open

 V této nejvyšší kategorii se především prodlužují vzdálenosti až na 100-200 metrů v kombinaci se záludnými prvky. Do nejvyšších tříd nastupují psi s upevněnými základy, perfektní reakcí na povely na velkou vzdálenost a těžkém terénu a zkušenostmi s prací v předešlých kategoriích. Během práce u nohy jsou zakázány veškeré povely navíc. 

Vzdálenosti při vypracování disciplín se v jednotlivých kategoriích se liší. Ale nejde pouze o dálku. I 40m aport ve velmi těžkém a členitém terénu může potrápit startující v nejvyšších třídách.

Posuzování a hodnocení

Kouzlem Working Testů je, že nikdy nevíte, co vás na disciplínách čeká. Disciplíny nejsou určeny řádem. Disciplínu staví rozhodčí na místě disciplíny tak, aby co nejlépe prozkoušel psy v dané kategorii s maximálním využitím terénu a vrozených vloh psa. Disciplíny by měly být odvozeny od lovecké specializace retrívra, tedy práci po výstřelu.

Startující se dozví počet disciplín až daný den. Nejčastěji jsou týmy zkoušeny na 4 až 6 testech, které jsou posuzovány v závislosti na množství startujících 2 až 4 rozhodčími.

Na jednotlivé disciplíně můžete být přinášeno i několik aportů. Počet opět závisí na tom, jak rozhodčí disciplínu postaví. Každá disciplína je hodnocená až 20 body. Tento velkorysý bodový rozsah umožňuje rozhodčím lépe ohodnotit účastníky a vyselektovat ty nejlepší. Pakliže na disciplíně dostanete 0, můžete dále pokračovat na dalších disciplínách, ale bez možnosti umístění.

 Bodové srážky se mohou lišit mezi jednotlivými třídami. V kategorii E nebo L si ještě můžete dovolit jemné povely psa u nohy nebo přivolání psa pro návrat s aportem s menší srážkou bodů dle posuzování rozhodčího. Pokud je třeba psovi pomoci handlingem, je spolupráce vůdce/pes žádoucí a povely píšťalkou nejsou penalizovány. Ovšem pes musí na povely bezvadně reagovat, jinak dojde k výrazné srážce bodů. 

Nejčastějším důvodem vynulování týmu je vyrážení od nohy bez povelu, kňučení, vyplivnutí aportu z mordy, neposlušnost psa při práci, čůrání během práce.

Podle celkových bodů se uděluje hodnocení od “výborný po neobstál”. Hodnocení výborný vás také automaticky posouvá do vyšší třídy - pokud obdržíte 3 výborné v jedné třídě, již by měl pes startovat ve třídě vyšší.  

Rozhodčí

Oficiální rozhodčí, kteří Working Testy posuzují, musí být zároveň rozhodčími pod FCI s aprobací pro rozhodcování Fiedl Trialů. Tato skutečnost by měla zaručit schopnost sestavit disciplíny podle úrovně dané třídy tak, aby byly odvozeny co nejvíce od praxe při práci se zvěří.

Jak už bylo zmíněno, rozhodčí vymýšlí disciplínu podle terénu, který si v místě testu vybral, nebo mu byl přidělen. Obvykle se rozhodčí spolu domluví na charakteru disciplín, aby byly testy pro startující pestré a ověřily skutečné schopnosti připravenosti týmu.

Jak to probíhá?

Při nástupu na disciplínu mějte psa stále na vodítku. Rozhodčí vám představí svůj test a vysvětlí, jakým způsobem vás pro aporty bude vysílat. Obvykle je to vyslovení startovního čísla, nebo jiný slovní pokyn, ale může se jednat i o poklepání na rameno. Pokud je pes vyslán bez pokynu rozhodčího, dostává tým automaticky nulu. Až poté co budete srozuměni s disciplínou, rozhodčí vás vyzve, abyste sundali ze psa vodítko i obojek a tímto začíná posuzování. Do té doby je možné si vyžádat od rozhodčího bližší vysvětlení k disciplíně. Na českých Working Testech často posuzují zahraniční rozhodčí. Komunikačním jazykem bývá většinou angličtina a většinově organizátoři zajišťují i překladatele, který zajistí to, aby vůdce pochopil, co je po něm požadováno.

Po přinesení aportu jej vždy předejte rozhodčímu. Je to zvyk z field trialů, kdy musí rozhodčí zvěř zkontrolovat, aby zjistil, zda pes kus nepoškodil. Rozhodčí ukončuje disciplínu tím, že vás vyzve, aby jste si psa upoutali na vodítko. Tím zároveň končí posuzování.

Není zvykem, aby vám rozhodčí řekl po disciplíně body. Může vás samozřejmě ohodnotit slovně a řekne vám pouze 0 v případě, když jste na testu neobstáli. I v případě získání nuly se dále v soutěži pokračuje a absolvují se zbývající disciplíny. S nulou však týmy již nejsou na výsledkové listině. 

Na konci dne se ještě rozhodčí dohodnou, kterému psovi udělí zvláštní cenu “Cenu rozhodčích”. Toto ocenění se může udělit i psovi, který neobstál. Patří psovi, který na rozhodčích zanechal největší dojem svými vlastnostmi.

Funny WT a Týmové WT

Kromě klasických WT, které jsou pod hlavičkou FCI, je možné se účastnit také Funny WT a Týmových WT. Tyto soutěže jsou obvykle neoficiální a pořádají se především pro začátečníky, aby si závody zkusili nanečisto a získali nové zkušenosti. V případě týmových WT se jedná o dva až tři soutěžní týmy. Jednu z nejikoničtějších oficiálních týmovek, mezinárodní soutěž retrívrů zvanou “IWT” si představíme samostatně v jiném článku.

Kde se můžete na Working Testy přihlásit

Závěrem bychom vás všechny rády popošťouchly, abyste si Working Testy přišli alespoň prohlédnout nebo zkusit. Je zde vidět skvělá souhra týmu pes/vůdce. V ČR je několik klubů, které Working testy v průběhu roku (od února do října) pořádají. Termíny a propozice naleznete na jejich stránkách. Jedná se o Retriever Klub, Klub chovatelů loveckých slídičů a Retriever Sport.

Tento článek je věnován Gorimu "Blackthorn Giansar"(29. 4. 2009 - 30. 6. 2022), který nás provázel celou dobu psaní a focení první knihy Trénink s Retrívrem - Inspirace pro budování základu. Díky všemu, co jsme spolu mohli prožít přispěl nemalým podílem k dílu. 

Článek byl pro vás připraven www.treninksretrivrem.cz. Jeho šíření je možné pouze s uvedením zdroje.