Retrieveři byli šlechtěni pro spolupráci, klid a především pro vrozenou touhu nosit v tlamě cokoliv a kdykoliv. Zatímco většina našich článků se věnuje metodice tréninku a rozvoji dovedností, tentokrát se podíváme hlouběji – na to, co jako trenéři ovlivnit nedokážeme: vrozené vlohy a jejich nedostatky. Mnohé z nich lze sice pečlivým tréninkem „zamaskovat“, je však nutné si uvědomit, že takový jedinec může tyto nežádoucí rysy předávat dál do chovu.
Chovatel drží v rukou „genetické kormidlo“
Pracovní vlohy nejsou fixní vlastností; jejich směr se musí aktivně udržovat selekcí. Chovatel musí najít rovnováhu nejen v tom, co je jeho oku líbivé, zda má jeho spojení adekvátní vyšetření ortopedie a genetických testů, ale také domýšlet, jak jeho kroky ovlivní budoucnost plemene, tedy třeba i po stránce pracovní.
Vlohy lze chovem ovlivnit dvěma směry:
- Pozitivní směr (Linebreeding na vlohy): Cíleným spojováním jedinců s přirozenou chutí k aportu, měkkou mordou, klidem na stanovišti (steadiness) a vytrvalostí při dohledávce se tyto vlastnosti v linii upevňují.
- Negativní směr (Extrémní selekce): Pokud se chov zaměří pouze na jeden aspekt (např. extrémní rychlost nebo naopak extrémně mírnou povahu), může se jako vedlejší produkt objevit hyperaktivita a neschopnost se uklidnit, nebo naopak letargie a ztráta pracovního motoru.
Nejčastější dědičné vady vloh s propojením na pracovní stránku psa
- Kňučení: Jeden z velmi častých neduhů u retrívrů. Některé projevy zvýšené reaktivity a stresové citlivosti projevující se vnějším projevem v kňučení mohou mít genetickou složku. V některých liniích se tento aspekt objevuje opakovaně a jeho eliminace je pro mnohé chovatele výzvou a poté ještě větší výzvou pro trenéry.
- Bázlivost: Strach z cizích lidí, nových předmětů nebo zvuků má silnou dědičnou složku a v pracovním využití je zásadní překážkou.
- Reakce na střelbu: I když lze psa na výstřel postupně zvykat, vrozená citlivost na hluk (noise phobia) má významnou genetickou složku (uváděná dědičnost se pohybuje mezi 16-28%). Pes s touto predispozicí má menší šanci se stát spolehlivým partnerem pro lov.
- Absence aportovacího instinktu: Tento pud je polygenní (ovlivněn mnoha geny). Chuť k aportování je nejčastěji spojována se složkami “cvičitelnosti” a strachy na zvuky. Výsledek aportu pak klidně může vypadat tak, že pes sice k místu aportu doběhne, ale zároveň velmi rychle mu dojde vnitřní motor pro další systematickou práci.
- Tvrdá morda: Z vlastní trenérské zkušenosti uvádíme, že přílišné stisknutí aportů či zvěře se často objevuje také v určitých liniích, takže lze předpokládat, že i zde se projevují dědičné predispozice, které se jen velmi obtížně upravují tréninky. Žádnou studii v této oblasti se nepodařilo dohledat, ale jistě by to bylo zajímavé téma pro nějakou magisterskou práci :-).
- Agresivita: U retrieverů naprosto netypický prvek. Pokud se objeví (zejména reaktivita vůči psům či lidem), bývá výsledkem nevhodné kombinace genů, fatálně zanedbané socializace, nebo i odraz negativní zkušenosti psa.
- Slabší schopnost dlouhodobého soustředění a seberegulace: Studie ukazují, že u některých linií dochází k oslabení tzv. „pracovní morálky“. Pes sice může působit temperamentně, ale postrádá schopnost soustředit se na úkol po delší dobu. Genetická asociace je zde nejsilněji propojená s prvky cvičitelnosti psa, jeho vzrušivosti, strachů z neznámého a chováním, kterým pes vyhledává bezpečí a podporu majitele psa. To znamená, že schopnost soustředění a regulace svého chování má silnou genetickou složku také a v tréninku bývá často výzvou se s tímto elementem alespoň částečně poprat.
- Změna vnímání stresu: Co je pro pracovního psa „vzrušení z práce“, může jiný jedinec vnímat jako čistý stres. Studie potvrzují, že geny spojené s úzkostí u lidí mají své ekvivalenty u psů. Pokud se v chovu nesleduje odolnost vůči hluku, bázlivost se populací šíří jako nechtěný vedlejší produkt selekce na „mírnou“ povahu.
Dopady na majitele „mazlíčků“
Mnoho lidí si pořídí retrievera jako společníka, a až posléze objeví kouzlo práce s aportem. Zde pak narážejí na dědičné bariéry:
- Nemožnost „vycvičit“ vlohu: Toto zjednodušené vyjádření prakticky uvádí, že genetická predispozice ovlivňuje horní limit výkonu psa. Jak se říká: „Můžete psa naučit techniku aportu, ale nemůžete mu vnutit vášeň pro něj.“ Bez genetického základu je trénink jako tlačení vagonu do kopce.
- Střelba jako stopka: U psů s genetickou predispozicí k bázlivosti nebo zvýšené citlivosti na hluk nemusí ani kvalitní socializace, ani dobrý trénink vždy plně eliminovat problémovou reakci na výstřel. Tato genetická složka je spojena s geny jako ROMO1 nebo ADD2.
- Falešná reklama: Inzerované „vlohy k práci“ po rodičích, kteří pouze „splnili“ základní bonitaci (OVVR), nemusí znamenat skutečné dědičné předpoklady k práci. Kvalitní vloha vyžaduje generace prověřených pracovních výsledků. Pozor také na zahraniční vrhy ze zemí, které pro podmínku chovu žádné bonitace či zkoušky nepotřebují.
Na co si dát pozor při výběru
Sledujte rodokmenové zkratky: U pracovních linií (Field Trial linie) jsou predispozice nejvyšší, protože chov je výrazně zaměřen na pracovní aspekt. Hledejte u předků tituly jako FTCh či FTW. Tento titul se získává na vrcholových soutěžích, kde se všechny výše uvedené vlohové elementy ověřují v reálné praxi na simulovaném honu na teplé zvěři. O pracovních liniích LR a GR jsme již psali. Pokud se o nich chcete dozvědět více, zde jsou odkazy na články (odkaz).
Ověřte si chuť k práci: U klasických linií retrieverů není pouhé splnění základní bonitace potřebné k chovu dostatečným důkazem o vlohách psa. Ideální je vidět rodiče přímo v akci. Sledujte, jak jsou vyrovnaní při čekání u nohy i jakým stylem přinášejí. Aport vydřený drilem je snadno rozpoznatelný od vrozené radosti. Ptejte se také na ochotu ke spolupráci už od štěněcího věku.
Reakce na střelbu: Zajímejte se o reakce nejen u rodičů, ale i u sourozenců. Ověření na reálných honech je nejprůkaznější, protože jde o kumulativní zvukovou nálož.
Nepleťte si temperament s nesoustředěností: Pes, který „vypadá vesele“, může mít ve skutečnosti problém udržet pozornost déle než dvě sekundy. Co se jiný pes naučí za měsíc, může u nesoustředěného jedince trvat roky a stát spoustu energie.
Zajímavost: ROMO1 – může genetika učenlivosti souviset i s emocemi?
Vědci u Golden Retrieverů identifikovali gen ROMO1 jako součást genetické oblasti spojené s vyšší trainability (učenlivostí) – tedy se schopností dobře reagovat na výcvik a snadněji se učit povely. Zajímavé je, že u lidí je tentýž gen spojován s některými kognitivními a emočními charakteristikami. Neznamená to, že „chytřejší psi jsou úzkostnější“, ale naznačuje to, že biologické mechanismy ovlivňující schopnost učení mohou částečně souviset i s tím, jak jedinec reaguje na stres a zpracovává emoce. Velmi zjednodušeně bychom mohli říci, že psi s určitou dobrou variabilitou genů se učí rychleji a lépe chápou povely.
Na závěr snad jen za nás dodáme: je nádherné pracovat s jedinci s bezvadnými pracovními vlohami, které jsou ve skvělém balanci ve všech ohledech. Je to splněný sen. Na druhou stranu jako trenéři oceňujeme všechny, kteří dokáží vlohové nedostatečnosti svých psů akceptovat a pracovat s nimi s respektem a přiměřeným očekáváním. Tím se mohou otevřít nové dveře poznání a vzájemného respektujícího vztahu pes x člověk.
Zdroje:
Alex CE et al. (2025), GWAS for behavioral traits in golden retrievers identifies genes implicated in human temperament, mental health, and cognition. Proceedings of the National Academy of Sciences.
Sarviaho R et al. (2020), A novel genomic region on chromosome 11 associated with fearfulness in dogs. Translational Psychiatry.
Handegård NO et al. (2023), Genomic analysis of firework fear and noise reactivity in standard poodles. Canine Medicine and Genetics.
Zapata I et al. (2016), Genetic mapping of canine fear and aggression. BMC Genomics.
Ilska J et al. (2017), Genetic characterization of dog personality traits. Journal of Heredity.