Práce u vody

Teplé jarní a letní počasí vyzývá k trávení času se svým psem u vody. Tento typ relaxu může mít svá úskalí, zejména pokud plánujete se svým retrívrem u vody rozvíjet jeho vlohy a trénovat. 

Už u předků dnešních retrívrů probíhala selekce jedinců pro práci s důrazem na jejich nezlomnou ochotu vrhat se do rozvlněných studených vod a vytahovat z ní střelené ptactvo, případně rybářské sítě. Není proto divu, že naši současní retrívři mají vodu takříkajíc v krvi a u vody často projevují více energie a vzrušení než při práci na suchu.

Jak má vlastně vypadat práce retrívra u vody?

Práce retrívrů  u vody má být s ohledem na požadovanou praxi klidná a tichá. Retrívr má být připraven v klidu se svým pánem strávit spoustu času “na čekané” (to znamená individuální lov) či při společném lovu, kdy nelze případnou budoucí kořist vyplašit. Má se tak dít nejen na břehu u vody, ale třeba i v loďce na hladině.  Pes má v klidu a tichosti čekat u nohy pána, nebo v odložení, být schopen reagovat na povely vůdce, být ovladatelný i na vodě a v případě aportování předat aport do ruky.

Jenže jak toho docílit když:

• Můj retrívr má “odvodněný mozek”, je tedy ve  vysoké hladině vzrušení a není schopen dostatečně spolupracovat se svým pánem;
• nemá předávku aportu a klidy u vody
• nebo dokonce vůbec nechce z vody aportovat?

Při práci u vody je potřeba přistupovat ke každému psímu jedinci individuálně, protože modifikace projevů problémového chování je často oříšek i pro zkušeného trenéra. Nicméně pár obecných rad je uvedeno níže.  

Můj retrívr má odvodněný mozek

Základní rysy projevu chování psa: 

• neklid na vodítku s nízkou schopností spolupráce se svým pánem 
• zvukové projevy formou kňučení či štěkání
• pokud se dostane do vody, často je problém ho z vody odvolat
• neustále vybízení k házení oblíbeného předmětu do vody

Tyto projevy chování můžeme často sledovat u některých psů již stovky metrů od vodní plochy, u některých psů pak jen řádově na pár metrů. 

Čím toto chování může být ze strany majitelů i nevědomky podporováno: 

• neustále házení různých předmětů do vody často v dobré víře dopřát svému chlupáči jeho oblíbenou zábavu.
• neřízené pouštění psa do vody - prostě v každé vodní ploše se nechá pes vyrochnit bez ohledu na to, zda si to vykňučel, vyštěkal či jinak vydobyl. 
• nedostatečný rozsah klidových aktivit u vodních ploch, aniž by pes smáčel tlapku. Jinak řečeno, zapomíná se, že u vody se dá dělat spoustu aktivit, aniž by byly doprovázeny koupáním či aportováním z vody. 

Jistě je pěkné dopřát psovi to, co má rád. Nicméně pokud chceme u vody dosáhnout výborné ovladatelnosti a dobrých tréninkových výsledků, aniž bychom skončili tréninky frustrovaní s naprosto excitovaným psem, je třeba dodržovat určité zásady, které jsou platné pro všechny rodinné příslušníky. 

Pár tipů zlepšení chování psa u vody: 

• využijte vodu jako odměnu: uvolnění psa z vodítka s možností se jít vykoupat je možná jen poté, co jsme spokojeni s tím, jak se pes chová.
• pracujte s kritérii: najděte vzdálenost od vody, kdy je váš pes schopen ještě vnímat vaše povely. V této vzdálenosti mu dejte pár snadných úkolů, jako je sedni, oční kontakt, pár otoček u nohy, chůze atd. Následně může být pes uvolněn a jako odměna může posloužit samotná voda. Tuto vzdálenost postupně zkracujte.
• rituály u vody: nezačínejte nikdy aportováním z vody, ale naopak zkuste připravit ve vhodné vzdálenosti psovi práci, která se odehrává v blízkosti vody. Může se jednat o dohledávku v trávě poblíž vody, vyslání na memory (odložený aport), atd. 

Všimli jste si, že ani jeden z tipů nesměřuje k tomu, aby jste házeli něco do vody? Ano, pokud nezapracujeme na tom, aby pes dobře fungoval u vody na souši, nemůžeme přistoupit k náročným nácvikům aportování či klidů u vody. A to i přesto, že se jedná o proces na delší dobu a někdy to znamená psovi odepřít hod oblíbeného předmětu do vody na delší dobu. Proste je třeba na souši psovi  vymyslet takové zábavné aktivity, na které se bude těšit stejně, jako do vody. 

Můj retrívr nemá klidy a předávku u/z vody

Pravidlo č. 1! Pokud nemá pes dopilované klidy ani předávku na suchu, nečekejte, že se tomu naučí v blízkosti vody! Lze naopak očekávat, že i u psů, kteří mají hezké klidy a předávku na suchu, lze očekávat dočasné zhoršení práce u vody. Samozřejmě hodně záleží nejen na předchozí přípravě psa, ale i na jeho vrozeném temperamentu. 

Základní rysy projevu chování psa: 

• pes není schopen u vody v klidu sedět, neustále se zvedá či je velmi neklidný, 
• pes je pro aport schopen plavat, ale poté si už dělá prakticky co chce (nechce vylézt z vody, aport pouští, atd.)
• pes se neustále soustředí jen na vodu aniž by dokázal vnímat cokoliv dalšího kolem
• jakékoliv cáknutí ve vodě u něj vyvolává značný neklid. 

Pár tipů na zlepšení klidů u vody:

• aport na suchu jako přípravka: začněte vždy aportem na suchu v různých směrech (podél vody, odhození od vody, atd.).
• ne každý aport ve vodě je tvůj: po odhození aportu do vody učte psa z této situace odcházet. Nejdříve odchod a až poté odměna formou vyslání pro aport. 
• aport na druhém břehu: je skvělé využívat menší vodní toky k tomu, aby se aport přehazoval na druhý břeh, případně nám může pomoci nějaký pomocník. Pro začátek jsou lepší slepá ramena řek, která neumožňují psovivracet se zpět okolo vody. 

Pár tipů na zlepšení předávky u vody:

V základu je nejdůležitější vyzdvihnout správné chování ve správný moment: tedy okamžik, kdy pes aport drží (nikoliv pouští). Za správné chování = označovač + odměna. 

• vytřepání vody z kožichu na povel: každého otřepání psa, třeba i v koupelně, je možné využít k tomu, že k danému chování přiřadíme povel jako například “shake/oklepat”. Toto se následně hodí i u vody, kdy se snažíme otřepání psa oddálit až po předání aportu. Aport vždy musíme odebrat dříve než se pes otřepe (pracujeme se vzdáleností), při otřepání říkáme povel a poté ihned psa odměníme předáním aportu do mordy či odhozením aportu na suchu. Prostě aby výsledné chování z počátku vypadalo: odevzdám aport - oklepu se - dostanu další aport jako odměnu. 
• práce se vzdáleností od vody: někdy je třeba při nácviku předávky do vody vlézt a první předávky učit psa ještě ve vodě. Ideální hloubka může být ta, kdy nohy psa dosáhnou dna. Postupně lze z vody vystupovat. Na některé psy paradoxně funguje opačný proces. Tedy to, že se vzdálenost protáhne třeba i na 30 metrů, tedy že páníček svého psa čeká až ve velké vzdálenosti pryč od vody. 
• aport až do ruky: mnoho psů pokládá aport na kraji vody. Tomuto chování obvykle předchází opakované odhazování aportů do vody či opětovné pobízení pro zvednutí aportu ze země. V těchto situacích je lepší psa nepobízet dalšími povely, káráním ani pochvalou, ale odejít. Pokud nás pes následuje, s či bez aportu, vždy ho pochválíme. Při dalších pokusech se již automaticky vzdalujeme. Psy obvykle tento fígl přiměje vyběhnout s aportem dále než jen na břeh.

Můj retrívr je porouchaný, nechce jít do vody

Ne každý retrívr je od štěněte milovník vody, který bezhlavě skáče do hlubší vody za aportem či bez něj. Ano, i na tomto lze trpělivě zapracovat a pokusit se přístup k vodě změnit.  

Jak můžete pomoci svému psovi překonat tuto bariéru?

• pro první seznámení s vodou volte spíš říčky, ve kterých se pes brodí třeba jen po kotníky a kde vždy dosáhne na dno
• pozvěte si zkušeného psího plavce. Nápodoba v psí říši funguje často velmi dobře. 
• volte vodní nádrže s pozvolným vstupem.
• choďte do vody se svým psem.
• nikdy psa nekonejště a nelitujte, když nechce vstoupit do vody. Někdy ho nevědomky pouze utvrzujeme v tom, že do vody nemá cenu chodit. Poskytněte mu dostatek času a hledejte příležitosti, které zvládne!
• nikdy psa do vody netlačte a nevhazujte!

Pokud má pes příliš velký psychický blok z vody, doporučujeme aporty do hluboké vody neházet. Lze zkusit hodit aport pouze těm, kteří zvládnout alespoň smáčet kotníky. I v tomto případě však platí, že aport musí být v mělkém místě vody. Je třeba si uvědomit, že milovníci aportování mohou být z nedosažitelnosti aportů ve vodě frustrovaní a nechuť k vodě se dokonce může prohloubit.  Milovník aportů může být frustrovaný ještě víc, protože se k odměně nemůže dostat. 

Závěrem je nutno říci, že práce u vody a ve vodě je zajímavou disciplínou. Tréninky vyžadují mnoho trpělivosti na straně majitele. Pokud se vám ji nedostává, zapracujte nejdříve na sobě. Choďte k vodě odpočívat, hledejte nové cesty spolupráce se svým psem u vody a někdy prostě jen dejte nácvikům na souši více času. K nácvikům patří třeba jen to, že si se psem k vodě sednete a budete koukat na zapadající slunce a těšit se ze společných chvil.

Článek byl pro vás připraven www.treninksretrivrem.cz. Jeho šíření je možné pouze s uvedením zdroje.